Celostátní bubenická soutěž ZUŠ
O víkendu proběhlo ústřední kolo celostátní soutěže bubeníků ze základních uměleckých škol. Jedná se o poslední a finální kolo soutěže bubeníků, která probíhá každé 3 roky. Tentokrát jsem byl jeden z porotců a proto jsem se rozhodl napsat něco o této soutěži a vůbec o tom, co se za tyto dva absolutně neuvěřitelné dny, kdy jsme hodnotili kolem 90ti jednotlivých vystoupení událo.
Kde byla soutěž...
Tentokrát se toto "finále" uskutečnilo na ZUŠ v Holicích, kousek od Hradce Králové. Pan ředitel Mgr. art. František Machač je moc fajn chlap a musím uznat, že celkově tu organizaci zvládnul na výbornou, dokonce studoval na stejné škole, jako já a tak jsme k sobě meli hned o kousek blíž. Tato ZUŠka je nadstandartně vybavená a prostředí sálu i zázemí bylo velmi příjemné.
Jak probíhala soutěž...
V pátek 6.5.2022 se představili bubeníci na bicí soupravu. Každý z nich měl povinnou etudu na malý buben, následně jednu sólovou skladbu na bicí soupravu a jednu skladbu s reprodukovaným podkladem. V sobotu 7.5.2022 se nejdříve představili jednotlivci na melodické bicé nástroje (xylofon, marimba, vibrafon atd.) a následně v odpoledních hodinách buenické soubory. Všechny části této soutěže byly rozděleny do jednolivých kategorií podle věku (v případě souboru dle věkového průměru)
Jak se hodnotilo...
Hodnocení měla na starost 5-ti člená porota z různých koutů naší země, jejíž složení měl na starosti Martin Kleibl. Jako předseda zde usedl Prof. MgA Martin Opršal, Kamil Slezák dipl.um., MgA. Rostislav Mikeška, Dalibor Mráz a moje maličkost. Hodnotilo se pomocí bodového systému a jednotliví porotci se nesměli odchýlit o více, než 5 bodů, což v našem případě bylo zcela zbytečné, jelikož jsme se na hodnocení v 90% případu shodli téměř na bod přesně. Systém tohoto hodnocení je nastaven tak, že každé umístění soutěžícího má svůj počet daných bodů a podle toho se rozdávají ceny. Např. 20-25 bodů je 1. místo, 15-20 druhé atd. Proto tady ale také vznikají situace, kdy májí 2. místo třeba více soutěžících, nebo nějaké umístění není vůbec obsazené, což mnohdy vede k nespokojenosti některých kantorů, ale o tom asi později.
Nejdřív takové ty všeobecné dojmy...
Musím říct, že mě úroveň našich mladých bubenických talentů překvapila hned několikrát. Bylo to celé dost nepředvídatelné a pro mě docela překvapující, když jsem zjistil, na jak vysoké úrovni jsou naši bubeníci v tom nejmladším věku. Dalším překvapením byly ty opravdu diametrálně odlišné rozdíly jednotlivých vystoupení. Všichni to byli vítězové okresních a krajských kol, ale někdy byl rozdíl ve výkonech vážně obrovský, což je ale skvělé pro motivaci všech. Celkově byly slabší ty vyšší kategorie, kde jsou starší žáci. Proto si také absolutní vítěžství (nejvyšší počet bodů soutežě) vždy odnesli interpreti z těch spíše mladších kategorií. Není to ale tak, že by nebyly dobří, spíš si myslím, že ti mlaďošci nastavili laťku opravdu hodně vysoko.
Jak jsme hodnotili a podle čeho bodovali...
Hudba není sport a tak se prostě nedá změřit úspěšnost pomocí stopek, nebo metru. Je sice pravda, že určitá pravidla se dodržet ale musejí. Například se musí dodržet uvedené tempo skladby, dále délka vystoupení a třeba improvizační složka musí být maximálně 1/3 délky skladby. To jsou dané měřítka, kvůli kterým někteří získali o pár bodů méně, i když zahráli jinak skvěle.
My jsme to většinou dělali tak, že jsme si psali ke každému své individuální poznámky a nechali jsme žáky samotné, aby nás navedli, kde je vlastně ta hranice maximálního bodového ohodnocení. Bylo to prostě nejlepší vystoupení, které ale muselo korespondovat alespoň přibližně s naším očekáváním. Většinou se ale stalo to, že nejlepší vystoupení by za nás získalo 1. místo nejen na ZUŠ, ale třeba i na konzervatořích, což bylo někdy až šokující. Hodnotili jsme například to, jak bubeník pracuje s dynamikou, jestli mu nekulhá tempo, jestli hraje skutečně to, co má v notách, jakou má energii, nebo jaký má zvuk. Všechno jsou to dost specifické věci, ale vždy jsme se při poradě jednoznačně shodli na tom, jak moc jednotlivci splnili tato kritéria. Ono to totiž nejde nijak změřit, ale rozhodně to lze nějakým způsobem cítit a vypozorovat.
Jak je možné, že některá kategorie neobsadila 1. místo? ...
I tato skutečnost se zde stala a vysvětlení je prosté. Zkusím na tomto příkladu. Když někdo zahraje v kategorii I. v 10 letech bravurně noty bez chyby, pracuje skvěle s dynamikou, nesype se mu to, ovládá vyrovnanost zvuku a ještě k tomu z něho srší energie, má to tam a vyhraje první cenu. Nemůžeme ale dát přece stejnou první cenu někomu, kdo je o pár let starší např. z kategorie IV., jelikož nesplní ani jednu z výše zmíněných věcí. Bylo by to nefér hlavně k těm mladším. Jde o to, že jsme s každou kategorií nevyresetovali nároky na bodové ohodnocení. Spíš naopak jsme přirozeně očekávali s každou kategorií zlepšení, což se ale někdy nestalo a proto měly tyto kategorie nižší hodnocení a tím pádem i absenci prvních cen.
